Již od malička(zhruba 5tilet) jsem měl ze všech zvířat nejblíže k drůbeži a nejvíce ke slepicím. Pamatuji si jak jsem kdysi obdivoval na dvoře hnědé hybridky, leghornky, plymutky a sasexky.

Jak už to bývá, toho čeho je nejméně, si člověk nejvíce váží, a tak jsem si oblíbil leghornky a naopak mě odrazovaly hybridky, to mi zůstalo dodnes.

Přibližně v mých 8-9letech se pořídily leghornky z velkochovu, no zrovna dvakrát dobře nevypadaly, tamní podmínky jim daly asi zabrat. Vejce od nich byla velká a bylo ich hodně, bohužel se u nich projevovalo to, že postupem času se počet nosnic zmenšoval a tak jsem o rok později poprosil maminku, že vyzkoušíme vlašky koroptví.

S těmi jsme byly nadmíru spokojeni, až na jejich létavost po stodole to jsou excelentní nosnice, možná bych ještě uvedl, že kohouti byly dosti agresivní. Jelikož z kuřat byla většina kohoutů, pořídila si mamka kuřice Dominant na počátku snášky, chtěli jsme ty, co snášejí bílá vejce(babička měla totiž slípky s hnědou barvou skořápky), zjistili jsme však, že dodané Dominant kuřice začly snášet 2/3 hnědá a 1/3 bílá vejce. Tím problémy teprve začínaly, po cca 3dnech začínaly odcházet kuřice až zbyly jen 3, ačkoliv dostávaly stejné podmínky jako vlašky, nic se nezlepšovalo, proto jsme s nimi skončili a mě to jen utvrdilo v tom, že hybridní slepice nejsou nic k nám na dvůr.

Po zkoušce s vlaškami koroptvími jsme si řekli, že zkusíme vlašky rodobarvé a že si objednáme rovnou kuřičky, neboť množství kohoutů bylo 2/3! K objednávce jsme přidali na zkoušku i kuřata minorek černých. Vlašky rodobarvé byly skutečně všechny slepičky a z kuřat minorek byly jen 2 kohoutci a 8slepiček, což bylo perfektní. Ačkoliv jsme si snášku nijak nezaznamenávali, bylo evidentní, že vlašky rodobarvé nenesou tolik jako koroptví a minorky se koroptvím zcela vyrovnaly, navíc mají větší vejce, bylo tedy rozhodnuto, budou se dál chovat minorky, to mi bylo cca 14let.

Minorky jsme měli asi 4roky a pro potěchu oka jsme si pořidili změnu - hamburčanky stbtč. Je zajímavé, že jak u minorek tak u hamburčanek byla rozhodně vyšší snáška než u rodobarvých vlašek, ačkoliv vzorník ukazoval vyšší snášku vlašek. Hamburčanky mi osobně vyhovovaly, byly přítulné, vejce měla málo bílku a jejich krása je skvostná. S nimi jsem také skončil, asi ve 22letech, ovšem dvě oblíbenkyně stále doma chovám a mám je na dožití.

Po hamburčankách jsem si pořídil chovné hejno arauacan černých, které chovám dodnes. Snáška je přibližně na hodnotě vlašek rodobarvých a vejce mají typicky tyrkysovou barvu, díky které je samozřejmě chovám, i když jejich vzhled je také velmi zajímavý a netradiční. Nyní již vím jak je to s oplodňováním těchto slepic a nemám žádné potíže.

Konec roku 2011 znamená další obrat, dostávám pár krůt českých bíle lemovaných a také kupuji násadová vejce maransek černě měděných. Budou se líhnout ve druhé polovině ledna. Doufejme, že se zadaří!